9. 17 * 3:18

(L. Andersson, S. Davies / Gábina Osvaldová) 

Jenom mi povídej / co cejtíš, jak se máš
i když nic neříkáš / tak mi stejně povídáš
Do svůdnejch pohledů / tak do těch nejedu
nelžu a nekradu / jsem pozadu
Jen si pozor dávám / co ještě rozdejchám
Před sebou prázdnej tác
na něm tvejch sedumnáct
Jak tenhle hlavolam / tak asi poskládám
Před sebou prázdnej tác
na něm tvejch sedumnáct
V tý prázdný kantýně / začínáš tak nevinně
život je prázdnej tác / Tvý přání za chvíli
zmizí, třeba nebyly
Kdy se černý myšlenky / v bílý promění
Když se obraz rozpouští / jako led na poušti
Pískovou mandalu / vítr rozfouká
Jen se občas ptávám,
jsem tohle ještě já?
Přede mnou prázdnej tác
na něm tvejch sedumnáct
Jak tenhle hlavolam / tak asi poskládám
Přede mnou prázdnej tác
na něm mejch sedumnáct
V tý prázdný kantýně / začínám tak nevinně
život je prázdnej tác / jestli to rozdejchám
a jestli vůbec mám / na to se ptám
Život je prázdnej tác
Jak prach mi usedáš / na usedavej pláč
Dík, že mě nezvedáš / neříkáš: "Není zač"
Pískovou mandalu / sfoukne vítr pomalu
Jak mniši v Tibetu / já to všechno zametu
Život je jen prázdnej tác
Život je jen prázdnej tác
Život je jenprázdnej tác